Genius loci – Korunní Dvůr

Daniela Uhrová

Naše filmová produkční společnost Bio Art si nemohla vybrat lepší místo pro sídlo své kanceláře, než je Korunní Dvůr na Vinohradech. Jde o místo úzce spjaté s českým filmem, právě zde byly vybudovány jedny z prvních pražských filmových ateliérů, právě zde se natočilo několik filmů, které vešly do dějin české kinematografie, právě zde se zrodily první zvukové filmy. V roce 1893 byl na území nynějšího Korunního Dvora a přilehlé oblasti otevřen měšťanský královský pivovar, ke kterému náležela na tehdejší dobu nebývale rozlehlá zahrada. V té od roku 1906 provozoval Dismas Šlambor, známý pod jménem Viktor Ponrepo, svůj kinematograf. Zásadní pro filmovou topografii tohoto místa jsou však léta 1921–1933, kdy si na pozemku pivovaru zřídila filmové ateliéry společnost A-B.

zahrada-pivovaru

Nejstarší české filmy byly natáčeny v nejrůzněji improvizovaných prostorách (v soukromých bytech, dvorech, divadlech). Ty však nedostačovaly rychle se zvyšujícím nárokům na natáčení, kde by byly pod jednou střechou jak prostory pro natáčení, tak zázemí pro herce a personál. Ve 20. letech 20. století se u nás začínají stavět první filmové ateliéry, které těmto nárokům odpovídají. Jedním z prvních, kdo usiloval o zřízení filmového ateliéru, ovlivněn zahraničními zkušenostmi, byl režisér a majitel Pragafilmu Antonín Fencl. V jeho plánu bylo vybudovat za pomoci České banky a v jejím sídle v kopuli paláce na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice filmový ateliér. Záměr se sice vydařil, ale protože šlo o první propojení společnosti filmové a kapitálové, právě z ekonomických důvodů neměl dlouhého trvání. Proto za opravdu první fungující filmové ateliéry lze považovat až ty vinohradské. Vznikly díky dvěma společnostem, a to Americanfilmu a Biografii. Miloš Havel byl majitel společnosti Americanfilm, Julius Schmitt společnosti Biografia. Tyto subjekty se spojily do jedné akciové společnosti s názvem Filmové továrny A-B a přestavěly starý taneční a výstavní pavilon vinohradského pivovaru pro potřeby filmového ateliéru. Jednalo se o dřevěný restaurační pavilon, který byl do pivovarské zahrady přemístěn ze Stromovky, kde původně stál u příležitosti Jubilejní výstavy. Slavnostní otevření ateliérů se uskutečnilo 15. července 1921. V prostorách o rozloze 400 m2 se nacházely ateliérové plochy, šatny, rekvizitárna, kanceláře, transformační stanice, laboratoře i podzemní sklady. Mohlo se zde nejen filmovat, ale i film zpracovat. Z ateliérového monopolu se Filmové továrny A-B těšily až do roku 1926, poté přišla konkurence. 26. dubna 1926 otevřel Karel Lamač druhý český ateliér v zahradě košířské usedlosti Kavalírka. Tento ateliér byl oproti vinohradskému menší, ale modernější, především pak jeho laboratoře. Jak vinohradský, tak košířský ateliér byly ze dřeva. Silně hořlavá filmová surovina a asi i nedodržování zákazu kouření způsobily, že ateliér na Kavalírce 25. října 1929 zcela vyhořel.S dodržováním protipožárních podmínek, ale i s nedostačujícím technickým zázemím (mírou hluku při natáčení zvukových filmů) se potýkaly i vinohradské ateliéry. Magistrát kvůli vysokému riziku požáru povolil jejich provoz jen do roku 1932, podařilo se sice vyjednat prodloužení, ale i tak bylo jejich fungování definitivně ukončeno po dvanácti letech – 18. 3. 1933. Pro úplnost dodejme, že další meziválečné pražské filmové ateliéry vznikly například v Hostivaři v roce 1934 a v Radlicích roku 1937.

polni-marsalek

První natočený film ve vinohradských ateliérech byla nedochovaná komedie Děvčata, vdávejte se! režiséra Jana Justa Rozvady, která měla premiéru 23. 12. 1921. Z desítek zde natočených filmů uveďme alespoň jedny z prvních zvukových snímků, a to filmy Když struny lkají z roku 1930, z téhož roku velmi úspěšný Lamačův film s Vlastou Burianem v hlavní roli C. a k. polní maršálek či Honzlův slavný Pudr a benzín s Voskovcem a Werichem z roku 1931. Posledním filmem, který ve vinohradských ateliérech vznikl, byl Fričův Pobočník Jeho Výsosti z roku 1933, také s Vlastou Burianem v hlavní roli. Dodejme, že Filmové továrny A-B využívaly i košířský ateliér. Právě v osudném roce 1929 tam probíhalo natáčení Antonova filmu Tonka Šibenice. Požár natáčení přerušil, zničena byla i část negativů. Film byl natáčen jako němý, ozvučen byl až dodatečně v ateliérech Gaumont u Paříže, a to současně v češtině, němčině a francouzštině.Zahraniční účast na filmu zachránila společnost A-B před úpadkem, stejně tak jako silné finanční zázemí Miloše Havla díky prosperující produkční společnosti Lucernafilm. I přes zahraniční produkci vstoupil tento film do dějin české, respektive československé kinematografie jako první zvukový.

pivovar

Ještě před uzavřením vinohradských ateliérů se společnost A-B rozhodla pro stavbu nových ateliérů na Barrandově. Díky finančnímu zajištění Milošem a Václavem Havlových vznikly z architektonického návrhu Maxe Urbana za velmi krátkou dobu, v letech 1931–1933, jedny z nejmodernějších a největších evropských ateliérů, které po rozšíření a modernizaci fungují dodnes. Prvním natáčecím dnem byl 25. 1. 1933, prvním filmem premiérovaným ve stejném roce byla detektivka režiséra Svatopluka Innemanna Vražda v Ostrovní ulici. Ve stejnou dobu, tedy ve 30. letech 20. století, vznikly rovněž plnohodnotné filmové ateliéry na Moravě ve Zlíně, a to díky obuvnické firmě Baťa. Osud samotného Měšťanského pivovaru na Královských Vinohradech se naplnil roku 1942, kdy byla výroba piva zastavena. Zůstala jen sladovna, která se používala až do roku 2000. V srpnu téhož roku sladovna s částí pivovaru vyhořela a byla stržena. V roce 2004 započala na původním pozemku pivovarského komplexu výstavba rezidence Korunní Dvůr, která do sebe pojala i část zbylé budovy pivovaru. Právě ve zbylé části pivovaru má od roku 2011 kancelář naše produkční společnost. Genius loci po devadesáti letech ožil a my jsme rádi, že ho můžeme udržovat. Je to však i velký závazek…

mestansky-pivovar

Zdroj